Přeju si...

Přeju si, ať tma vše zahalí,
ať čas se k nule zpomalí,
ať neskončí tato noc vlahá,
kdy ty jsi tu se mnou.. nahá.


A i já jsem úplně nahý
a ty řekneš „pojď ke mně, drahý“
já rozeběhnu se napříč místností,
ať co nejdřív jsem ve tvé blízkosti.


A není to rozum, co mi poroučí,
že chci se hřát ve tvé náruči,
že chci k tobě přivonět jako k růži,
že chci hladit tvou hebkou kůži.


Přeju si k sobě tě přivinout,
přeju si, ať nejsi jen vidinou,
mám teď jen myšlenku jedinou,
ať ty okamžiky nikdy nepominou.


Chtěl bych si tě do lože odnést,
tam naše těla mohou se proplést,
vychutnávat si okamžik každý,
ať naše sblížení trvá už navždy.


Chci aby z nás dvou byl stvořený,
strom, který zapustí kořeny,
chci, ať jsme v tom stromu zakletí,
tak budeme spolu po celá staletí.


Ať v jeho koruně ptáci hnízda si staví
šum jeho listů nechť o nás praví
ať ptáci roznesou štěbetavými hlásky,
že tohle je příběh velké lásky.


Než z toho stromu opadne poslední list,
kdo jeho kůru pohladí, může v ní číst,
ten příběh, co stal se už pověstí,
o nezměrné lidské touze a bolesti.