Voňavá trnka

Keř, co by sis o něj kabát roztrhal,
když pohladit chceš zmrzlou perlu rosy,
mám se jí dotknout a celou tu krásu zpřetrhat?
Co když svým pohybem chtěla mne varovat?

A nebo možná mě takto jen prosí,
ať upravím jí ten háv, co nosí?
Aby mi za to mohla později své plody darovat.
Když je to tedy tak, začnu s nůžkami čarovat.

Pak prohlédnu si své umělecké dílo,
kdyby náhodou někde něco navíc zbylo,
zavčasu se k tomu ještě navrátím
a ty nezbedné růžky pěkně zakrátím.

Unaven, ale spokojen se svou prací,
pohoda a klid se do mé duše vrací,
a tak s douškem slivovice v hrnku,
posadím se pod tu vykrášlenou trnku.

V tu chvíli spatřím z lesa vyjít srnku,
jak blíží se k tomu tajemnému hrnku,
zprvu jej očichá a oči v sloup obrací,
zalapá po dechu a hlavu svou odvrací.

Proč ten chlap pije takové patoky,
když máme tu dva stříbřité potoky?
Kde mám toho svého jelena, tuláka?
Jeho hrnek slivky vždy přiláká.

Jenže to netuší srnka střelená,
co honí se v hlavě jejího jelena,
jestli on nemá úmysly postranní
a neběhá jí po nocích za laní.

Taková laň má dlouhé štíhlé nohy
a ke svádění vrozené vlohy
a tak opojen slivovicí a touhou,
jelen odolá jen chvilku pouhou.

Srnka přitom vůbec netuší,
že jelen slib jejich lásky poruší,
a na poli mezi dvěma stohy,
s laní postará se jí o parohy.

Co na to všechno říká trnka?
Myslíš, že jí to na nervy brnká?
Možná až k šílenství jí dohání
dívat se kdo a s kým se tu prohání.

Jenže trnka je keř diskrétní
a tak jen sklopí lístky okvětní.
Nepoví, co děje se v jejím okolí,
co oči srnčí nevidí, to srdce nebolí.

Možná jen nevidíš jak moc se zlobí
a proto své větve trny si zdobí,
aby se na ni nemohl kdokoliv vyšplhat
a plody její si z rozmaru jen otrhat.

Protože a tomu dobře věř,
trnka není jen nějaký hloupý keř
a po ničem jiném více netouží,
než odměnit jen toho, kdo si to zaslouží.

Copak trnka si k sobě někoho pustí?
Vždyť na větvích trny si pěstí
ona se spoléhá jen sama na sebe
než aby čekala co přijde od Tebe.

A tím se dostáváme k jádru věci,
že tu odměnu zaslouží si přeci,
jen ten kdo s úmysly dobrými
stará se o trnku od jara do zimy.

Někdy jsou plody důkazem trpkosti
to když tnka má někoho zadosti
modravé trnky klamou svou krásou
když oči po jejich vzhledu pasou.

Už jsi poznal jejich chuť?
První ochutnej a pak je suď!
Nemá smysl se Tě ani ptát.
o jejich chuti můžeš si nechat zdát.

Možná to není na první pohled zřejmé,
ale ne všechny trnky jsou zcela stejné.
Některé svou protivně trpkou chutí,
málem ukousnout si jazyk tě nutí.

Pak jsou tu i trnky jiné, vlídné,
a pokud jsi povahy přátelské a klidné,
ony otevřou ti svůj tajemný svět
a nabídnou ti plody sladší než med.


https://youtu.be/R9S920s76Fk?si=4x0RcdGHFQN7Wb0_