|
Čas světel naděje. Čas tisíců hořících svící za naše blízké
|
Dušičky
Tisíc svící, co kdosi rozsvítil
září v listí včera spadaném.
A tisíc plamínků se třepe ve větru
na kameni mrazem prochladlém
Ta záře v listí ještě barevném
stoupá k nebi kamsi do oblak.
A pohled očí vzhůru k výšinám
kalí pouze proudu slzí jeho tlak.
Světlo svící úsměvy kol halí,
tváře všech jsou stejné.
A záblesku z třpytu odlesků
požehnání zítřku směle dejme.
Vždyť svíce vzpomínky budí
na ty, co stále s námi jsou.
Na ty, co včera tady prošli
jejichž duše s námi jdou.
A ráno, až tisíc svící dohoří
knoty zhasnou v listí barevném.
Pak vzpomínky usnou v naději,
že svět je jen kus cesty, po které jdem.
Tisíc svící, co kdosi rozsvítil
září v listí včera spadaném.
A tisíc plamínků se třepe ve větru
na kameni mrazem prochladlém
Ta záře v listí ještě barevném
stoupá k nebi kamsi do oblak.
A pohled očí vzhůru k výšinám
kalí pouze proudu slzí jeho tlak.
Světlo svící úsměvy kol halí,
tváře všech jsou stejné.
A záblesku z třpytu odlesků
požehnání zítřku směle dejme.
Vždyť svíce vzpomínky budí
na ty, co stále s námi jsou.
Na ty, co včera tady prošli
jejichž duše s námi jdou.
A ráno, až tisíc svící dohoří
knoty zhasnou v listí barevném.
Pak vzpomínky usnou v naději,
že svět je jen kus cesty, po které jdem.