Schoulená
Choulím se
dovnitř
do sebe
s každým zachvěním tepu
se zmenšuju
existuju
míň a míň
zatímco černý mrak
úměrně zaplňuje
volný prostor
jen silou vůle držím
aby mě zcela nepohltil
prosakuje do toho kousku
co ze mě ještě zbývá
skrze mé cedníkové zdi
nedá se utéct
ani schovat
není kam ani jak
když s hrůzou zjišťuji
že nepřichází zvenku
ale zevnitř