|
Krátká meditace o životě, intimitě, sdílení i posledním okamžiku
 22.08.2025 0 11(1) 0 |
Výdech
Náš život začíná nádechem. A pak to začne.
Každý výdech je kaleidoskopem toho, co nosíme uvnitř – křik, pláč, smích, vztek, radost i slova. Bez výdechu by se život zastavil.
Když vydechneme, něco z nás odchází. Únava, napětí, bolest i vzrušení. Ale také část našeho já, kterou už nepotřebujeme. Výdech je malý očistný rituál – aniž si to uvědomujeme, několikrát za minutu pouštíme pryč kousek své minulosti.
Výdech je také přiznání.
Někdy tichý vzdech v posteli, když se tělo vzdává slasti. Pro mě je nejkrásnější výdech ženy při orgasmu (Je t’aime… moi non plus).
Někdy unavené vydechnutí po těžkém dni – a v něm je víc pravdy než v tisíci větách.
Někdy úlevné „uf“, které pustíme ven, když se podaří něco, co jsme dlouho táhli.
Spatříme něco krásného a vydechneme to úžasné „WOW"
Výdech je i sdílení.
My, poetové, vydechujeme svůj vnitřní vesmír na papír.
A když jsme s někým, koho milujeme, naše dechy se proplétají. Tvůj výdech je můj nádech. A v tom je cosi hluboce lidského, posvátného.
Někdy může tvůj výdech být nádechem, který vrátí zpět něčí život.
Výdech nás učí, že všechno, co v sobě nosíme, musíme jednou pustit ven.
Nedá se nadechovat donekonečna. Držet dech je jen iluze moci. Nakonec vždy přijde chvíle, kdy to, co jsme schovávali, musí ven.
Možná právě proto je výdech tak blízký slovu „pravda“. Protože v něm už není nic zadržovaného. Je v něm čistota okamžiku, který při každém výdechu žijeme právě teď.
Až přijde náš poslední výdech, bude vážit 21 gramů. A odnese nás s sebou.
Náš život začíná nádechem. A pak to začne.
Každý výdech je kaleidoskopem toho, co nosíme uvnitř – křik, pláč, smích, vztek, radost i slova. Bez výdechu by se život zastavil.
Když vydechneme, něco z nás odchází. Únava, napětí, bolest i vzrušení. Ale také část našeho já, kterou už nepotřebujeme. Výdech je malý očistný rituál – aniž si to uvědomujeme, několikrát za minutu pouštíme pryč kousek své minulosti.
Výdech je také přiznání.
Někdy tichý vzdech v posteli, když se tělo vzdává slasti. Pro mě je nejkrásnější výdech ženy při orgasmu (Je t’aime… moi non plus).
Někdy unavené vydechnutí po těžkém dni – a v něm je víc pravdy než v tisíci větách.
Někdy úlevné „uf“, které pustíme ven, když se podaří něco, co jsme dlouho táhli.
Spatříme něco krásného a vydechneme to úžasné „WOW"
Výdech je i sdílení.
My, poetové, vydechujeme svůj vnitřní vesmír na papír.
A když jsme s někým, koho milujeme, naše dechy se proplétají. Tvůj výdech je můj nádech. A v tom je cosi hluboce lidského, posvátného.
Někdy může tvůj výdech být nádechem, který vrátí zpět něčí život.
Výdech nás učí, že všechno, co v sobě nosíme, musíme jednou pustit ven.
Nedá se nadechovat donekonečna. Držet dech je jen iluze moci. Nakonec vždy přijde chvíle, kdy to, co jsme schovávali, musí ven.
Možná právě proto je výdech tak blízký slovu „pravda“. Protože v něm už není nic zadržovaného. Je v něm čistota okamžiku, který při každém výdechu žijeme právě teď.
Až přijde náš poslední výdech, bude vážit 21 gramů. A odnese nás s sebou.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Roman [17], jto [14], Josef FoFo [13], Garnity.Graham [13], sepotvkorunachstromu [12]» řekli o sobě
ScarLiam řekl o Mája S. :Zdá se být milá neznám ji Zdá se být krásna mnou neviděna nikdy Stydlivá ... Usuzuji z vykání Stále čtu díla její Neustále zde žije Dále se mění Vidím v ní umělce Její um nikdy nevypění.
