Píseň o měsíci

Píseň o měsíci

Zpívám píseň o měsíci
který pluje oblohou.
Zpívám píseň dívce spící
jak miluje se se hvězdou.

V klínu srpku unáší ji
obzorem až na světa kraj
a v paprscích snů chlácholí jí
že na nebi je věčný máj.

Že v mracích jejich srdce hoří
a ty nelze jen tak uhasit.
Hvězdný prach tím žárem zboří,
chtíc nesmělost porazit.

Zpívám píseň nočních vánků,
kteří šepotem si pějí
a pohladím jí do copánků,
i na víčka, co se chvějí.

Dívka spí pod baldachýnem,
na loži snad z pápěří.
Snad jsem ji trochu opil vínem,
když bál jsem se, že v moji lásku nevěří.

Zpívám píseň nočních zvonů,
co bijí napříč krajinou
a občas zní jak dusot slonů,
bijíc s každou vteřinou.

A nevzbudí políbení,
pohlazení do spánků,
snad může za to ovínění,
před usnutím červánků.

Zpívám píseň o měsíci,
který doplul ranní oblohou
a té dívce probouzící
vdechnu lásku nezkrotnou.