Pudy

Nevěřil jsem svému vněmu
dva srnci vprostřed obce
u bazénu sváděly lítý boj.
Skláněly hlavy, kopýtky hrabaly
navzájem se zaháněly.
Nedbajíc okolního světa,
že blíží se k nim silueta...
...však neuniklo jejich vněmu
odér mého parfému.

Byl jsem tudíž další sok
a tak ke mně krok, sun, krok
ten zdatnější vykročil,
smělostí mně zaskočil.
Na jeden metr ke mně zašel,
divíc se co za srnce našel.
Ale, že nesklonil jsem
k boji hlavu, vytušil
mého genu zradu.

Paroží já čekal v břiše,
odkráčel však hrdě, tiše... vyhrál.
Srna nyní jemu patří
byla jenom jedna na tři.

Do sámošky já ráno zašel
mezi regály šest srn našel.
Neměly zbla to se ví
o mém srnčím vábení.