jmenování

má delší prsty než já a nepřestal hrát na klavír
bláto mých očí je v jeho měkká kožešina
smutné mandlové jádro když rozpůlíš pecku
nikdy nepřibral
jsou na něm vidět mé ostré hrany

pamatuju si to, mohlo mi být deset
k narozeninám mi dali oranžové šaty s ramínky a kytkami, které se lepily na tělo jako smůla, jako rozteklé lízátko
chtěla jsem je ze sebe seškrábat i s kůží
chtěla jsem nosit černou a
zeptala se
oklikou, jinak to nešlo
kdybych se narodila jako kluk, jak bych se jmenovala

myslím že kdyby mi ho dali k vyzkoušení
(dort a slunečné odpoledne, kočičí chlupy na vyhřátém kameni)
myslím že by to byl hezký dárek

ježiš poděkuj ne
usmívej se
nebuď hérečka