věnováno...
.
Kolena pod bradou

A lavička v parku zní tvým hlasem

Chytám ho pod prsty…


Víš, mám ráda

chladnější večery
s dvojitými stíny na rtech

a starou melodií na jazyku



Slyšela jsem spadnout brouka
štěstí

a křoví tam jemně zašustilo



Po další cigaretě
rozplynul se tvůj naivní dým

.


Houpačky naposledy
zavrzaly
dětským štěstím

A já pochopila


Pocity důvěry chodí
i v září

s tetelivým
okouzlením
.
.
.
 26.03.2023 23:25
Zaujala a brouk štěstí asi nejvíc.
 19.06.2009 16:44
 Lay
lavička v parku zní tvým hlasem me dostalo..
 09.09.2008 20:13
Také mám rád staré melodie....
a brouci štěstí...?
už asi nedoslýchám..:o)
 09.09.2008 19:49
krásná záležitost
 06.09.2008 22:34
 nehledaná
štěstí dětí... moc krásná věc
 06.09.2008 13:50
podzim přišel...jen ti brouci nikde...tak až ti zase spadnou do dlaně...pošeptej jim ať přiletí i na Vysočinu...zářivá Slunečnice...;)
básnička je moc krásná...*
 06.09.2008 13:29
podzim, brouk štěstí...moc pěkné...
 05.09.2008 23:27
jj... podzim... tohle vypada na moc peknej podzim:)
krasny slova.
 05.09.2008 20:58
nádhera... aneb, jak už jsem kdesi kdysi psala (pravděpodobně loni :) ), podzim přeje záření :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.