Zmizela múza

zmizela múza
zatínám drápy do ticha
které je na mých starých fotkách
zbytky osudu jsem propil včera
dneska už jenom leju
venku totiž prší

až budeš chtít vypravit pohřeb utopeným žížalám
nešlapej do kaluží
nenech si stíkat smrt po botech

je to neslyšné
rozbitá cesta
zbytky plástve s příchutí bláta

snad kromě chuťových pohárků
ještě pohlavní orgány jsou suché jako topinka
nachází cestu kam se neptáš
vždycky tě tam vedou nohy
jdeš ke své múze
i přes dráty a hřebíky
přes třísky v prstech tě furt omakávám

hřeju si hlasivky čajem
ale snad to nebude štípat víc jako zbytky osudu
snad rozechvěješ kůži pouhým slovem
ale já nevím
múzo
po tom co jsi odešla nevím jak splácet všechny poetický resty
všechny příběhy
kéž bych mohl vyhovět všem
ale jen chodím kolem kolejí
a neuměle zpívám

kov rezonuje
mám taky zpoždění
napsal jsem ti na jízdenku půlku haiku
a teď čtu kolik minut ještě budu přestřelovat
jedu k tobě vždy když někam jedu
ale cesta není cíl...