někdy

Někdy chodím do starého kostela
klečím v lavici se svým nečitelným obličejem a
rozbitými vitrážkami prolétají volnost ptáci
pak z nočního nebe padají všichni svatí ti bez křestního jména
---
---
To hnízdo našla v křtitelnici
/ztrácíš se mi za rozbitým sklem/pak je měsíc orloj/ lojová koule past pro křídla/a slunce talíř ze slámy a lýčí/snídáš z něj mraky s urousaným lemem mý spodničky/zpíváš dlaní/Je ť aime//comme la vague irrésolue

křičím tě a nikdo to neslyší, zvláštní

To hnízdo bylo opuštěné
stigmata myšlenek
tvůj sten ručně kovaný čtyřhranný hřeb v černém kmeni dubu svlečeného bleskem
Uroboros? Ježíš?
Jak daleko do luk sahá bosá voda potoka aby se v ní mohlo vykoupat kousek nebe?
eben
ne nebe
eben
nebe
eben nebe eben nebe eben nebe eben nebe eben nebe eben nebe eben nebe eben nebe eben
nebe