Klínovec.

Je léto a pátek
nad Ostrovem svítá
vůní dálek
je moje duše zpitá

jdeme městem napůl ještě spícím
je to dávno, co jsem tu naposledy byl
slunce už dává zlato lícím
vysoko Klínovec náš cíl

kytky voní
červeně kvete keř
nad jabloní
vysoko vidět věž

neznám hezčí výhled na tu stranu
než je z města Ostrova
Krušné hory otvírají bránu
tak krásnou, že mám nouzi o slova

za chvíli nás vítá
lázeňský Jáchymov
za ním vůně lesů sytá
a tichost spících sov

tráva zelená a hebká
smrky silné, vysoké
bíle svítí srnčí lebka
partie lesní divoké

potok skáče po balvanech pění
voda čistá spánky ochladí
kousek výš se ztenčuje a mění
údolí jen okem pohladíš

smrky slábnou, ztrácejí svou výšku
kamení je náhle víc a víc
jehličí to barvou připomíná lišku
umírají a dál neroste nic

jen tráva, dohlednosti a vítr
nad lesem v nás dýchl horský chlad
vody poslední mám litr
bez příchutě každý pije rád

poslední metry mě nohy nesou
k obzorům se srdce přimyká
Klínovec zdejších hor je eso
obrovská věž vyniká

vítr čechrá vlasy
vlnky na obloze
říkají pozor na počasí
hezky nebude dlouze

za Chebem je vidět Smrčiny
v jich Doupovské a Slavkovský les
v trávě chvíli jsem líný
je léto, pátek zrovna dnes

pod hlavou hedvábné trávy
ve slunci tu každý chvíli tál
od západu prvních mraků zprávy
pod nohama Oberwiesenthal

vracíme se zpátky k Jáchymovu
dole dusno sílu stupňuje
lesní cestu prožíváme znovu
kolik asi stupňů je

za pár okamžiků nás autobus veze
přes Ostrov až do Varů
Klínovec krásný byl a slezen
z těžkých mraků obzor v oparu

je léto, festival a lidí
spěcháme vzhůru k vyhlídce
nad stínem lesa naše oči vidí
hřebeny hor a domů tisíce

hodinu trvá cesta vlakem
nad Chebem nebe hraje na buben
blesky klikatí se nám před zrakem
snad ještě bez deště to chvíli pobude

stíháme to přesně na vteřinu
doma po schodech už jsme se belhali
blesky, kroupy, déšť teče přes rýnu
ráno viděli jsme mraky, které ještě nikdy nelhaly.