Pirin.

Nahoře leží na dva metry sněhu
v údolích jaro propuká
zbytky mraků v divém běhu
prchají někde do nikam

petrklíčům ve staré, žluté trávě
vítr šeptá o zelené naději
blíž k horám v nejkrásnější barvě
nás řeka s nebem svádějí

v klikaté cestě naše nohy
v podrážkách drtí oblázky
vysoko strmí skalní rohy
a sněhu první provázky

v závěru dlouhé doliny
u chatařského ráje
pusté jsou všechny komíny
nikde dým nevlaje

smrkovým lesem kráčíme
všechno má svetr bílý metrový
jít stále výš se snažíme
a žádná slova nepoví

co za krása je skryta
v zimním stoletém lese
stezka nepatrně vrytá
každým pohledem hřej se

kouzlem horského potoka
co hučí, padá, pění
předaleko odtéká
a krásný je jak snění

prapodivné vousy
visí z větví stromů
mlha nebe rdousí
a soumrak padá k tomu

na pláni stojí chata
výška osmnástset
noc padla krásně svatá
jas nebi jal se navracet

jsme jediní dva hosté
kuchař proudem víno leje
my jíme, pijem prostě
za oknem vítr pěje

ráno cáry mlh
v údolí zrůžověly
zrůžověl každý vrch
i větry oněměly

mrazivý vzduch voní
ticho je nehybné
hory slunce cloní
za chvíli vysvitne

nádhernou pustou krajinu
tisíc odlesků zjiskří
už ztrácí barvu po vinu
kopce co víc se příkří

po kolena hlubokou
v sněhu brázdu ryjem
před písní větru divokou
se jen těžko skryjem

závěr doliny tvoří
divý hrozen skal
hluboký sníh nás moří
stále víc a dál

rukavici na ruku
a na boty mačky
v cepínu jistou záruku
že nespadnem jak hračky

každý jdem cestou svojí
v mracích se tratíme
sněhu vločky vítr rojí
jen mlhu spatříme

svah je prudký tak
že natažená ruka se ho dotýká
vítr bouřlivák
a skalní gotika

jsme nad skalními štíty
mlha kruh dohledností zamyká
vítr je mrazivý a hbitý
vrch Jalovarnika

pod náporem větru
mlhy povolí
vidět je pár metrů
pak celé okolí

pirinský hřeben bílý
s nejvyšším Vichrenem
z Rodop desítky mílí
terény zjizvené

k jihu vrcholí
výhledů krása všecka
bílé vzdálené vrcholy
severního Řecka

výškových metrů tisíc
k chatě sejít zbývá
velký, žlutý měsíc
už se na nás dívá

sestupujeme žlabem
mezi skalnatými štíty
nohy už jsou slabé
vítr je stále hbitý

nejhorší úsek v zádech
balíme batohy
jedn krok, jeden nádech
jdem jako mátohy

v spodní části doliny
zapadáme po pás
z chaty jsou vidět komíny
je stále jenom pro nás

vaříme večeři
ještě šestset metrů dolů
dřív než se zešeří
chytáme stopa spolu

divoká jízda autem
na korbě pod plachtou se práší
řidič má světla zapnuté
o dvacet kiláků cesta je kratší

v lázeňském městě Sandanski
u pramene smyjem cesty tíhu
vodou plníme bandasky
nebe má samou bílou pihu

divý, teplý vítr
ve vysokých travách
beru si vody litr
už spánku patří vláda

ráno je teplé, průzračné a němé
modrá stále nebi vládne
pirinský krásný hřeben
má oči bílé, chladné

jedem na Vrackou planinu
obláček mraku bílý
zakryl vrcholy Pirinu
v docela malé chvili.