Hvězda

Je mi těžko
když jdu Smíchovem - a se srdcem
do pražské lásky
je mi těžko
- jen když tu plápolám

myslím na lásku - ve vším tom křehku - někdy sama přejdu
druhý břeh - kde sebe kolébám

má láska - plná hluchoty
a slepoty
- když dřevorubec setne prkno samoty
jsem sama - tak ukolébaná

jen tluč hřebíčkem tluč
já se netřepetám
nestlučeš mi víc, než já sebe už znám
možná zkus mi dát
perly a oceán
já se pak asi vzdám
já se pro tebe vzdám

-

cítím se tak křehká - tak snadná -
mimo svůj věk
je mi těžko
když myslím na vše
- co mohlo by se stát
kdybych zpívala - až bych umřela
má loď by se
chtěla schoulit
do náruče moří
a věkům uplavat

ručka trhá sedmikrásky
má lásko - netahej mě za vlásky
je bolest
kterou nemůžu
ustát

jdeš s lístkem nahoru
a pak obkroužíš dolů
má mě tak rád - nebo nejdem spolu
stejně zpívá ti
jak lásku málo znáš

-

jenom tluč hřebíčkem tluč já se neudolám
sejdeš z mysli tvou vůni já už poznám
chytře se schováš do hlíny a děr
já tě nevykopám, já tě nevykopám

-

v tempu rychlostí
je ticho slabostí
kulihrášek dnes
už svou tíhu oddřel
já si chytnu pěst - a nachystám si lest
aby miloval mě až
ke klíční kosti

i když cit umřel
bože tak mě chyť
a dělej jak jseš si
- tím vším tak vážně jistý
až tě mámil třpyt
a stejně budeš žalovat
že tenhle cit byl čistý


jen tluč hřebíčkem tluč -nic už přeje nocím
v tichu samotám - já se nic nedozvím
možná miluji
vše co je tak
chladné
tak neusínej, než se vyčistím

jen tluč hřebíčkem tluč - voníš spadlou hvězdou
zkus si trpět dál - druzí se jen svezou
já nechci v samotách
v šňůrkách spouštět svůj žal

v šumu padlých listí
nechej mě spát
Tak prosím nechej mě spát