x177x

Tak toto je haiku symfonie, všeobjímající. Nádherný text.

Katko, pěkný obraz, zachycení odrazu ve skle dveří. Nedávno jsem šel po ránu Prahou, z mostu čert ví jakého jsem pozoroval na hladině Vltavy blikající světlomety, to jak po nábřeží jela auta a míjela stromy v aleji.

pěkně vyjádřená atmosféra :-)

Povedené.

Můra73: Hm, výjimečná záležitost, zážitek a zpracování... až ti to trochu závidím /ten zážitek/.

Karpatský: Peter, psala jsem níž Irence, máš pravdu, lekla jsem se odrazu při otevírání dveří. Pocity, který jsem v té chvilce cítila běžely v široké škále od strachu... po radost.

včera jsem se cestou z práce zastavila v kostele, při otevírání vnitřních dveří jsem se až lekla, v prvním momentu jsem si neuvědomila, že se jedná jen o odraz ve skleněných výplních. Byl to hodně zvláštní a silný okamžik. Jak jsi psala jinde... vybavila se mi Číhošť, přiznám se.
Kostel je v pulzující části města, hned vedle je zastávka tramvaje neustále plná lidí, ale uvnitř kontrastující prázdno... a věčné světlo.

Tiež ma to navádza aj k záveru, že je to o pocitoch, napadlo ma aj, či to nesúvisí so svetlom horiacich sviečok a hrou tieňov pri otváraní dverí.

Ano, jak jsem psala i jinde, je to silné, uvěřitelné senrju. Osobní zkušenost dobře ztvárněná.

Dost intenzivní pocity vzbuzuje tohle haiku. Ještě se vrátím...