V pavučině netečnosti

Chybíš mi a hodně to bolí
mám pocit, že nemůžu být s tebou
ani bez tebe...
Je to dlouhodobě neudržitelná situace
když si pořád vzájemně ubližujeme.
Paradoxně láskou
která to všechno začala
a teď to jen prodlužuje.
Já jen cítím
jak moc jsem tě milovala
a jak moc tě (teď) nesnáším.
Je to šílenství
chce se mi plakat
jen na tebe pomyslím.
Chci tě pořád objímat
a zároveň už tě nechci nikdy vidět.
Mé srdce je zamčené
klíč jsi buď ztratil
nebo zadupal do země.
Tak zlá, tak šílená
tak skvělá, tak ztracená
...Lásko.
Co řekli jsme si slov
jež nemohou se ztratit.
V objetí utopit náš hněv.
Má duše cítí tvou
a chce ti splnit každé přání.
Jen vzpomínky mi vrací starou lásku.
Jak dostat zpátky uplynulý čas
v těch nocích beze spánku
a bez Tebe.
Ó vůně, ách polibky.
Ó sliby bez konce
kdy přítomnost zmrzla
v pavučině netečnosti.
Prázdnou lásku navždy zmrazíme
žárem naší nenávisti.