Obraz

Začala jsi mne malovat,

oči, obočí, nos.

Dokončená ústa začala ti

do tvé kresby mluvit.

Bylo to vínem, horkem,

které se domáhalo tvého těla.

Tvá ňadra koukala skrz promáčené oči.

Já z obrazu zíral a blahořečil pot.

Usrkla jsi vína, zapila vodou 

z postaveného džbánu.

Budu portrétem nebo celá bytost.

Vyjít z obrazu, přání malířky,

z mé neživosti,

snad setkat se s oplzlostí.

Tak krásně mladá.

Já v obrazu už stár.


Neživost je prokletí nebo dar.

Mluvím, obtáčím tě slovy.

Hluchá jsi snad?

Koukám, obraz se začal rozpíjet.

Zpoza důlků vytékaly slzy.

Že nejsem už tak mlád