Už ti není dvacet let, jsi spíš již kmet
a svět už neleží ti u nohou.
Zdraví své máš chatrné, netvrď, že ne,
tak trochu na štíru jsi s fyzičkou.
Přesto dál, jak sám znáš,
uvnitř kluka ukrýváš,
přehršel bláznivých nápadů...
Když se ploužíš ulicí,
v hlavě sedí ďáblíci,
oživili spoustu dětskejch snů...
A tak dál nevnímáš ani své boule,
hlava tvá opájí se závratí,
nejsi srab, co nemá na to koule,
tahle chvíle víc se nevrátí!
A tak dál nevnímáš ani své boule,
toužíš jít svému dobrodružství vstříc,
kutálíš se, jsi neúnavná koule,
šťastný úsměv ozdobil tvoji líc...
a svět už neleží ti u nohou.
Zdraví své máš chatrné, netvrď, že ne,
tak trochu na štíru jsi s fyzičkou.
Přesto dál, jak sám znáš,
uvnitř kluka ukrýváš,
přehršel bláznivých nápadů...
Když se ploužíš ulicí,
v hlavě sedí ďáblíci,
oživili spoustu dětskejch snů...
A tak dál nevnímáš ani své boule,
hlava tvá opájí se závratí,
nejsi srab, co nemá na to koule,
tahle chvíle víc se nevrátí!
A tak dál nevnímáš ani své boule,
toužíš jít svému dobrodružství vstříc,
kutálíš se, jsi neúnavná koule,
šťastný úsměv ozdobil tvoji líc...