Ferda

JMENUJI SE FERDA


Dobrý den. Slušný pes vždycky pozdraví. A já jsem slušnej pes. Je sychravo a je mokro, takže moc dobrej ten den asi nebude...Jaro začíná fakt dost divně...Pánička někam zase odchází a já se koukám dost smutně. Nejdříve uvázala Bodžího a pak mě za obojek ke sloupku. Auto má už zase naložené...Někam odjíždí, ale neřekla nám ani jednomu, kam jede...Auto zakouřilo, prudce vyrazilo ,až vozík poskočil...Bodží jako vždycky začal bulet, on vždycky bulí i když je vlčák, pětiletej jako já jsem pětiletej. Já jsem voba psy, říkají, táta buldoček, máma džek, tedy jsem dva v jednom. Maminka byla moc hodná,ale zůstala někde doma, tatínka jsem neznal a já ...Já šel do světa...Pět let mi je a říkaji mi Ferda. Někdy i Ferdásek. No jo, ale kdo mi tak teď bude říkat, když panička někam odjela?
Je to fakt divné, protože vždycky, když panička odjíždí, tak nás neuvazuje. Běháme klidně po zahradě a blbneme, ale dnes jsme uvázaný.

SAMI
Čekali jsme u sloupku, uvázaní oba. Poslušný jsme byli, ale páníčka dlouho nejela. Myslel jsem si, že třeba jela na návštěvu k Doris. Tam nás brala s sebou. Doris je jokšírová, rozmazlená psová ,ale je v rodině, tak se s ní nepereme .Ani Bodží se nepere. Čekáme už dlouho, je už ráno a panička nikde. Za plotem se na nás dívá sousedka Divíšková, moc hodná paní. Občas nám přes plot něco dává, když panička teď někam pořád jezdí a nedává nám nic. Sousedka se kouká a kroutí hlavou..."Petře, to se mi nelíbí, ti psi jsou uvázaní od večera, v noci byli u sloupku, barák prázdnej, odvážela snad už napotřetí nábytek a věci",mluví na svého manžela sousedka."Ach jo chudáčkové, snad se pro vás zastaví,bmluví o naší paničce." Soused Petr je taky hodnej, ale pořád jezdí daleko do práce, tak ho vlastně známe moc málo.Tak ho teda neznáme skoro vůbec, ale je hodnej.