Kde je studánka

 

Křičíš do nebe máš v srdci vzdor,

připadáš si jak na řece opuštěný vor.

Křičíš do nebe a proud slzami ti oči zalévá.

Pak zcela bez síly tvé tělo v louku ulehá..

Činy marnivé, slova nikdo neslyší,

kdože bol srdce utiší ?

Pláčeš pro lásku a vše okolo.

Marnost obrázků, marnos zůstalých.

Cítiš pojednou, jak by traviny v tebe vrůstaly.

Náhle nikde křik, v louce kytice,

co to za pomník ze srdce vichřice.

Z slz tvých krásná studánka.

Duše odešla, jen potkat krajánka.

Kde je kytice, kde je studánka