Křičíš do nebe máš v srdci vzdor,
připadáš si jak na řece opuštěný vor.
Křičíš do nebe a proud slzami ti oči zalévá.
Pak zcela bez síly tvé tělo v louku ulehá..
Činy marnivé, slova nikdo neslyší,
kdože bol srdce utiší ?
Pláčeš pro lásku a vše okolo.
Marnost obrázků, marnos zůstalých.
Cítiš pojednou, jak by traviny v tebe vrůstaly.
Náhle nikde křik, v louce kytice,
co to za pomník ze srdce vichřice.
Z slz tvých krásná studánka.
Duše odešla, jen potkat krajánka.
Kde je kytice, kde je studánka
21.05.2026 19:02
Líbí se mi to dílo, sice jsem se na konci trochu ztrácel, ale po třetím přečtení jsem se chytil.
Krásné básnické obraty, ale asi bych si dal pozor na klišé v některých obratech (kdože bol srdce utiší, atd.). Taky by slušelo to po sobě přečíst a opravit pravopis (...marnos zůstalých - marnost), pokud to ovšem není záměr.
Jak jsem psal - zdařilé dílo!
Krásné básnické obraty, ale asi bych si dal pozor na klišé v některých obratech (kdože bol srdce utiší, atd.). Taky by slušelo to po sobě přečíst a opravit pravopis (...marnos zůstalých - marnost), pokud to ovšem není záměr.
Jak jsem psal - zdařilé dílo!
21.05.2026 00:13
Namísto násilné tlucdne rymy ti nesluší..
Libi se mi rozervala firma, krásnější koresponduje s obsahem.
A pro zlepšení nálady (snad);
Znám křišťálovou studánku,
Kde nejhlubší je les,
Tak víly chodí v županu
A někdy taky bez
;)
Libi se mi rozervala firma, krásnější koresponduje s obsahem.
A pro zlepšení nálady (snad);
Znám křišťálovou studánku,
Kde nejhlubší je les,
Tak víly chodí v županu
A někdy taky bez
;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.