 22.03.2021 8 918(17) 0 |
Snad do léta,
Zapomenem barvu svých očí
a budem si cizí.
Krutě ryzí,
dvě duše.
Jeden svět ve dví.
Jako kat, když setne hlavu.
Dal jsi nás na popravu.
Ty sypeš sůl.
Já pláču u kávy.
Křik do šepotu,
slabá útěcha, do ticha.
A já moc brzy.
Namísto kávy,
popíjím slzy.
Zapomenem barvu svých očí
a budem si cizí.
Krutě ryzí,
dvě duše.
Jeden svět ve dví.
Jako kat, když setne hlavu.
Dal jsi nás na popravu.
Ty sypeš sůl.
Já pláču u kávy.
Křik do šepotu,
slabá útěcha, do ticha.
A já moc brzy.
Namísto kávy,
popíjím slzy.
22.03.2021 - 16:15To se nezapomíná. Jen ukládá do hluboké komůrky, kam člověk občas zajde a nechává se bodat a hladit zároveň.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
A já uvařím si čaj : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Princ (Aperol poezie)
Předchozí dílo autora : Na smutky zítřejších dnů
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
