Břečťanem srostlí jsme
jazykům napospas
rozbité džbány
oči a cit
nad roklemi tenká nit
sotva už drží nás
i vlci jsou blízko
chtějí nás polapit
a dny jsou jen gesta
pozlátko
třpyt
a noci zas touha
jak to všechno roztříštit
na tisíc kousků
a možná víc
na sutě prachu
z nichž nezbyde nic
jen sladké ticho
výdech
a bezvětří
01.02.2023 01:19
Stále ji vnímám velmi silně :). -Touha, jak to všechno roztříštit- je až téměř hmatatelná. Tvá slova mají moc. Se dotýkat.
Děkuju za ně.
Děkuju za ně.
30.01.2023 11:04
Yasmin: Děkuji, Yasmin... Je mi líto, že už si nemohu přečíst nic od Tebe, měl jsem Tvé básně moc rád. Snad se mi někdy do ruky dostane Tvá sbírka a já hned, po prvních řádcích, poznám autorku. Budeš mi tady, v tom virtuálním, psaneckém světě chybět.
17.04.2021 03:39
Tygr86
Moc krásné doufám že jednou to taky budu umět
11.04.2021 14:15
Yasmin
Pro mě je to silná báseň. Je plná emocí, křehkých pocitů, přesto nádechy jsou úderné a tíživé a...přistihla jsem se, že ji čtu už po několikáté. A cítím z ní všechno (snad) podstatné.
18.03.2021 13:40
DDD: Někdy mám chuť zoufale křičet, ale zjistil jsem, že je lepší se nadechnout, a ten vztek a beznaděj zpracovat jinak. Těší mě, že ses zastavil...
17.03.2021 22:02
Jsem rád, že si můžu zase počasí přečíst něco od Tebe. Zvláštní báseň. Možná si ji špatně vykládám, ale mám z ní pocit bludiště, nebo pasti, něčeho bezvýchodného. Takového toho tápání, kdy si člověk není jistý, jestli má za něco dávat vinu sobě, nebo spíš druhému. Není laciná. Ještě si nad ní popřemýšlím.
17.03.2021 05:39
Dobře popsané pocity smutku, ve kterém se člověk utápí. Je to něco jako, jak já tomu říkám, "podvečerní strašidýlka"...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.