Rozervanost

To, co mě trhá na kusy,
je bolest srdce,
vyřvat ji, to se pokusím.

Slzy se mi derou do očí,
úlevu skýtají,
nitro mé trýzeň pustoší.

Ovládaná svým strachem,
se ponořit,
být emocionálním přetlakem.

Utíkám a prchám před sebou,
jen ti, co zažili,
to znají, mě pochopit dovedou.

Před bolestí se skrývám, třesu,
pronásleduje mě,
je jí moc, už to špatné neunesu.

Závidím těm, co utrpení neznají,
po povrchu plují,
o hloubce citu, potuchy nemají.

Je to můj osud a prokletí,
hojit své rány,
proč to ale musí tak boleti?

Snažím se nějak si pomoci,
setřást to,
doufám, že je to v mé moci.

Potřebuju se úplně utahat,
přetlak uvolnit,
pak se mi bude chtít spát.

Oči se mi pomalu klíží,
jsem u konce,
spánek se ke mně blíží.