21.01.2021
8
935 (12)
0
Za sklem bytu jako ve vězení.
Co bylo už možná teďka není
Kamenná tvář, ale srdce neklidné
chce ven, ač okolí je nevlídné.

Za hranice opakujících se dnů
do krajiny zapomenutých snů.
Za obzor tam kam Polárka chodí spát
tam vydal bych se zase tak rád

Vzpomínky pomalu přehrává čas
a já jen doufám, že podívám se zas
do krajiny jezer, fjordů a nekonečných lesů
snad Tu touhu do té doby snesu

Otevřená cesta, údolí široká
Pohoří na obzoru zvedají se vysoká
Azurová obloha a úsměv na tváři

Snad se to někdy zas podaří...
...
...
Snad
 24.01.2021 10:37
Že ta nemoc slabost má ví vědecká armáda
k čemu by však tady byla, kdyby válka nezuřila.
Zeptal jsem se netopýra, proč jen v zimě zmírá
Zjara zvládá přehřátí,pak už ho nic nesklátí.
Zády u krbu občas sedím. O covidu já nic nevím.
 24.01.2021 01:37
Snad? Určitě!!!
 23.01.2021 20:00
Psavec:
Děkuji.
Držím palce všem ostatním, aby jsme se všichni dočkali co nejdříve okamžiků, kdy se člověk může plně věnovat svým koníčkům.
 23.01.2021 19:58
slavek:
Děkuji. JJ, Skandinávie.
Místní příroda a absence lidí v některých oblastech má prostě něco jedinečného do sebe.
 23.01.2021 19:57
Z nitra:
Děkuji za povzbuzení.
Ohledně toho lepšího pocitu máš pravdu.
Taky to tak mám. :)
 22.01.2021 14:23
Věřím, že se dočkáš a ostatní též.
 22.01.2021 05:42
Hezké. To byla Skandinávie?
 21.01.2021 23:37
Podaří, díky Covidu si to následné cestování o to víc vychutnáš. Je dobře, že to sdílíš s námi.
Já krize překonávám většinou tvořením. To mi pomůže na to nemyslet. Když za sebou něco vidím, mám ze sebe hned lepší pocit.
Zkus si udělat třeba koláž na téma Má první cesta po Covidu - vystříhej z časopisů různé fotky, a pak to intuitivně poskládej.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.