Víkendovka

Neurčitý obrys v potemnělém šeru.
Jako samozřejmost já Tě beru.
Pro mojí vášeň a moji potěchu
ležíš tu bez života a vlastně bez dechu.

Vracím se k Tobě zas a zas.
Jsi moje hračka, můj "ztracený" čas.
Co spolu zážitků už máme...
Jak dlouho se už vlastně známe?

Schovaná v chládku a cihlovém chrámu
Nevyměnil bych Tě za žádnou živou dámu.
K špinavostem vlastně jen pár dotyků stačí.
Tebe, moje krásko, mám než všechny ostatní radši.

Po náročném týdnu co jen obsahuje nudu.
Těším se, až zbavím se svého studu.
Do tvého zámku zasunu svůj pevný klíč.
A od normálního světa spolu ujedeme pryč.