Co nikdy neřeknu své třídě?

Co nikdy neřeknu své třídě?

Uplyne mnoho let
maturita dávno za námi
zvládli jsme jí se ctí

Mí spolužáci zmizí
každý do jiného města
místa země kontinentu

o některých už nikdy neuslyším
a že se omlouvají za nic
dětské hry zůstanou stále stejné

někteří budou po letech
pořád stejní jiní se změní k nepoznání
a naše třídní vykvete do krásy

a stane se skutečným papouškem
který bude brázdit krajinu

a pozorovat co z nás vyroste
zatímco my sami poznáme života lajnu
sami budem´ se se životem prát

Někdo možná dotáhne to daleko
někdo ujde kratší dráhu
avšak o to šťastnější bude
s rodinou svou

už se těším na výrazy-těch holek
co nejvíc křičeli že nechtějí děti

jak kolem nich pobíhají
a ony je nekonečně kárají
a s nacvičenými úsměvy je omlouvají
a každý jen mávne rukou

protože to samé
bude už dávno znát
pak povzdychneme si nad tím
co všechno se nám mezitím stalo

a jak jsme byli mladí a hloupí.
...nakonec jako všichni
co řešej problémy dospěle
zpijem´ se do němoty

někdo možná splní si dávný sen
a pozná krásu své dávné lásky
po letech

jiní zas ráno probudí se
a v posteli objeví příšeru
která tam ještě včera nebyla

já věděl že je to past
nu což co se stane v posteli
v ní zůstane
alespoň do chvíle

než si moje mořská příšerka
najde wifi
a nehodí to na naši starou stránku
kde navždy zvěční to

co původně mělo zůstat mezi námi
mezi čtyřmi stěnami mezi mnou jí
a brzy prasklou vodní postelí.

Inu staré lásky nerezaví.
Bude Facebook ještě existovat?
Ne už dávno budem zastaralý

ne už dávno budou mít
naše i cizí děti nové Tváře knih

Modré ptáčky a Co že se to děje? to to tak uteklo?

budem´ se jeden druhého očima ptát
při pohledu na předposlední odkaz
na fotku třídy na maturáku

v daleko lepší formě
než teď po fotce dávné lásky

a jejího idola
kterého by se dříve
snad ani něžně nedotkla.