Básníků city aneb Nenadálá návštěva

Vítězslav jede chutě na návštěvu
za Ivanem, jenž právě dokončil
básničku plnou vlhce temných jevů,
báseň o przniteli křehkých víl.
Už bere za kliku a milý Ivan
čte znovu svoji báseň pod lampou.
Tu hlučným návštěvníkem divě vzýván,
tu hromy, blesky lásky k němu jdou.
Ne, pravdu oni nikdy neřeknou si,
jsou přece přátelé a... víc už nic.
Jen svoje údy potměšile mnou si:
zde slečna Ivan, tuhle Víťa strýc.
Ach, Kmotro Pravdo, v brlohu svém spočni,
básníků city jsou přec reciproční!