Jen tak na okraji dechu

odpusť mi zimní spánek
bývá melancholický
a dlouhý
sním o jiném světě
přespříliš bílém na velkoměstský strach
sama
bez Boha
pěšky a po čichu
jdu v sobě utopit dvě oči
nad severní stranou budiž mi svědkem
alchymie pozdních hvězd

polární liška mě provede bouří
jak věrná družka drží se mých stop
představ si to - čistě bílá a miluje tvář ohně
chápu ji
vlasy mé milé se také topí v zimě
a kovář jí pro mě
v hrudi netluče
/stejně ji nikdy
nepřestanu hledat

zakuklím se daleko
kde planety tančí okolo hlavy
kdykoli jdeš spát
nebudu mít jméno
jenom tak na okraji dechu
si pohraju s jejím než zeskelnatím

zastavím se
a nezestárnu
až pro nás bude souzeno

přijde liška
a olízne mi ucho