02.01.2021
7
1236 (19)
0
odpusť mi zimní spánek
bývá melancholický
a dlouhý
sním o jiném světě
přespříliš bílém na velkoměstský strach
sama
bez Boha
pěšky a po čichu
jdu v sobě utopit dvě oči
nad severní stranou budiž mi svědkem
alchymie pozdních hvězd

polární liška mě provede bouří
jak věrná družka drží se mých stop
představ si to - čistě bílá a miluje tvář ohně
chápu ji
vlasy mé milé se také topí v zimě
a kovář jí pro mě
v hrudi netluče
/stejně ji nikdy
nepřestanu hledat

zakuklím se daleko
kde planety tančí okolo hlavy
kdykoli jdeš spát
nebudu mít jméno
jenom tak na okraji dechu
si pohraju s jejím než zeskelnatím

zastavím se
a nezestárnu
až pro nás bude souzeno

přijde liška
a olízne mi ucho

Ze sbírky: Vzkazy pro Lesanu
 21.11.2022 19:39
Zajímavá a nápaditá.
 10.02.2021 09:49
Tolik obrazů a tolik myšlenek se mi po přečtení básně už dlouho nevyrojilo.. Krása!
 04.01.2021 16:32
slavek: Mizim Vdálce: človiček: vanovaso: Děkuji Vám :) Je to inspirováno láskou, která nikdy nebude naplněna, protože je ryze platonická. Pak z toho vznikají všemožné představy. :)
 03.01.2021 17:42
Ano, spousta obrazů a představ. Strašně se mi líbí ten konec.
 03.01.2021 13:14
Moc pěkná!
 03.01.2021 10:35
Krásná. Obrazotvorná. Takové mám ráda.
 02.01.2021 22:57
Indiánská vize?, ale krásně zpracovaná. Doufám že vlastníš snář? Hodně zdaru přeji.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.