06.07.2008
1
1471 (15)
0
Zapomínáme.Jak příliš často a ochotně zapomínáme na všechny ty krásné okamžiky, které měly něco v našich životech znamenat. Vyměňujeme je za všednost a ubuhou čerň jíž plníme náš volný čas, pokud tedy nějaký zbývá.
Kolik krásných okamžiků, kdy čas zpomalil svůj chvat a člověk zůstal němě stát s hlavou plnou opojné vůně a nádhery toho okamžiku? A jak rychle dokázala tento okamžik smazat ta nekonečná všednost, se kterou se jen pomalu dokáže sžít.
Matou nás vteřiny vynucených prožitků. Chci zůstát dloho a bez dechu. Chci vidět let ptáka, chci znát odpověď na otázku, která mě právě napadla, chciležet v posteli, když se mi to líbí a když jsem s tím koho miluju, chci milovat vše co je ochotné mě milovat..
Však nechci zapomenout...
 06.07.2008 11:52
všednost a stereotyp = nejhorší zabiják...velice pravdivé

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.