VYRVANÝ

Je mi zle, cítím ten střet.
Hlavou do zdí narážím..
Skáču do jejich podstaty.
Odrážím se v exkrementech.

Smrdím, trpím, zlobím se na
všechny. Mám tu zlost která
žere mě dosti, vytažen do
nutnosti. Žít odevzdat se
rozdat si to v boji, z nekonečností.

Jsem lanem vlečen, za koněm.
Utrmácen zcela zkrvaven, za
sklem. Vidím tě vidíš taky mně
jako já tebe, jsi v tom sedle nebo
na tom konci lana, hozen tam
takto do krvava.

Stinná strana odevzdána do
rukou tyrana. Komu zvoní
hrana, slyšíš ten zvuk jak
někomu srdce klamně puklo.
Cuklo ve mně, drtí mně temně.
Odevzdám, odpírám, zavírám,
stále jen v jednom kuse zastírán.
Tolika ran, do jednoho místa do
jednoho člověka, čelist spadlá na
zem. Blázen krutý, v ceně kundy.

Utrhnu si tě, vezmu do rukou.
Roztrhám na tisíce kousíčků.
Vhodím tě z té výšky, té věže
tak kovové. Chceš lítat jako
padlá slina, z úst otevřených.
Nechceš vítat, potřebuješ rozkol
pokolení, ne tak to není. Nikdy
nebude, rozedraný pobodaný.
Krev jako daň ta pravá a jediná.
Zpráva do ruda zhruba takto
vyprávěna.

Odpad-nul kus druhý padá za
ním. Promiň ale já tuhle krutou
show platím, Stálo to tisíc pravd
a tisíc lží, milióny slov proč a prosím.
Tak už zhebni chcípni hned a nebo
až potom co někdo řekne, slovo stop.
Nebo oči sklop, ujmi se toho čela je
tam ve předu ale i zezadu, někdo tě
uhranul do příběhu vsadil, trůn bláznů
neobsadil. Jen si vsadil vše co mohl tedy
mrzký život, prohrál vše a teď tu pomalu
mře.

Nepochopíš, nepochopím, ani nechci.
Jen slova do pozoru tu si vroucně stavím.
Odložím vše a dnes budu nahý, ale ani
to nestačí, svlékám tedy i svou kůži.
Stále je mi teplo, svalstvo orgány všechny
si vyrvu, už je my lépe už cítím zimu. A
na vás všechny ostatní jako svůj vlastní
potlesk plivnu duhu. Hraje všemi barvami
uchopím ji nemá žádné skupenství, jak se
tedy a kam uloží. Nemá domov ni doprovod
žádný, je někdy v ráži když se v krčmě odráží.