nic

Oči cezené přes bolest
les
jak opuštěně stojí
proti vší té
stěně nebe
prosvítá
všité:
beránek jehně
a nebo pták



Ve tvých písních cinkají
Venušiny kuličky
a já marně klopýtám
opitá
tým nekonečným
rytmom
kopýt
____________________________________________

chceš mi cuchat vlasy ale
stín
ti to
nedovolí
překryl ti dlaně
překryl ti prsty
překryl ti obličej

nechal cello

z minulosti stíny
mezi námi tma
ptáš se a já
neumím odpovědět

uškub
sis chuť dortu
peruánskou třešeň v květním lůžku
do rtů
nervní tóny houslí až
do zbláznění
---
říkáš mi
že znám nejlíp
tvoje tělo
kapky chtíče kloužou po povrchu jako vlasy ženy
mění tvář
jsem nic
z cínu odlitá štědrovečerní plachetnice
Nic(e)
s nadmořskou výškou pět set dvacet m n. m
vítr o rychlosti jedenáct km/h. vlhkost šedesát jedna procent

Tam za oponou
ve mlýně
líně tančí prach
na vahách zěžkly stopy kun
světlo vypálí v podlaze obrazec
nesmrtelnosti

zvracíš a
hledáš svá bezejmenná štěňata
je toho víc, co bych chtěla napsat, ale
zkrabatěly by vám obličeje
vší tou
marností
do lebky
do kostí
píšu
živote naser si
---------------


pod stíny zatím klid
Jo