---
přidáno 05.05.2021
hodnoceno 9
čteno 600(13)
posláno 0
Jaro brouzdá šedou oblohou
/jen matně nasvíceno silou vůle/
hloub a hloub
houpám na šibenici deště
poslední úlet
---
---
ropuchy změnily hlas vody, uchytí na něj vajíčka
---
---
vyjdu na okamžik z této básně
za oknem křičí vrány marný hlad
křičím s nimi mrtvé peří
přestala jsem věřit
---
---
cituji: pulci jsou citliví na otřesy,
pokud zjistí, že vajíčka požírá had,
předčasně je opustí

i já tebe

přiletěli čápi a stejně se trápím
míjíme se v pravé půlce hemisféry
levá pročesává větrem zcuchaný smutek lesa
dlouho jsem v něm nespala
každý jsme sám
---
---
---
ikona deště?
neustálá bolest těla
pláče to své ještě
že bys chtěla víc
ucelený rým co nejde ničím podříznout
smět obejmout všechno to ticho
mezi ostrými úlomky břidlice

roste kvítí
jmenuje se petrklíč
na koho to slovo padne
ten musí jít z básně pryč
přidáno 11.05.2022 - 00:47
Pokud autor umí nahlížet na život skrze přírodní scenérie, není nikdy ztracen. Ta náruč je bezmezná a vždy pohladí a obejme.
přidáno 07.05.2021 - 22:41
dvakredencedekadence: Já jen to děkuji, moc. Svým způsobem přijdu o čápy, o mlýn a všechno to tajemství, co jsem fotila v tom tichu. Trápím se. To asi všichni, každý po svým.
přidáno 07.05.2021 - 22:35
Psavec: Milane, děkuju, ty máš
dar rozesmívat lidi, taky jsem kdysi začínala
na Litwebu, ale tam jsem se nemohla mazat... :)
ani ty ne...
přidáno 07.05.2021 - 22:31
Putri: Je to depresivní. Píšu svůj život. :)
přidáno 07.05.2021 - 22:28
slavek: Je to zápis posledních dnů. Celé
roky si do práce beru svoji malou Barunku, byla týraný
pes, visí na mně, nikomu jinému nevěří, někdy ani mi ne. Teď jsem nemocná, chodím o víkendech udělat to nejnutnější. No a vešla jsem do kanclu, kde je trezor a všude červené polštářky. Koukala jsem, co to je, paní si tam pověsila nastřikaný barvou a strašně páchl, tak mi vlítlo do hlavy, jestli to není kvůli absorbci pachu, ale vypadalo to spíš
jako jed na potkany z vepřína. Nesmí se dávat takhle navolno. Ale byl všude a kdybych tam nevešla, mohla by ji otrávit. Už nevěřím nikomu a ničemu. Děkuji.
přidáno 05.05.2021 - 22:20
jazykově i obrazově bohaté a krásné. pro mě osobně pak „přiletěli čápi a stejně se trápím“. a ty břidlice. super.
přidáno 05.05.2021 - 12:15
Také se mi líbí.
přidáno 05.05.2021 - 07:00
..na mě těžké až depresivní.
přidáno 05.05.2021 - 05:47
Líbí se mi. Souhrn pocitů a obrazů výborně završí poslední sloka.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
rozpočítávka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : točitý moment pravdy
Předchozí dílo autora : nic

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming