Polovina

Nemohl jsem za to.
Přišla odněkud z luk
a nasypala zlato
do výtluk,
co po minulých mrazech
ve mně zbyly.
Darovala nádech,
vlila nové síly.

Vím že nepatří mi celá,
je jí jenom polovic,
jen ve mně tóny rozezněla
a vím že v tobě nic.

Přesto před ní poklekám
a dávám vše co mám -
vždyť utéct před ní není kam.
Tak zkouším vydržet ten polopůst,
i v zimě, chladu tiše růst,
jak daří se to sněženkám.

Cítím to vyznívání ticha
a souznění nečekám.
Každá naděje by byla lichá,
já její ortel znám.

Láska když dvě srdce hřeje,
je honosně prostřený stůl,
v jednom je jen mukou beznaděje.
Nesmí jí být jenom půl.

Tak musím na tvou duši zazvonit,
v chvějících se rukou orchidej
a svou lásku. Tu si vezmi a tomu dej
kdo tvoje touhy může naplnit.

Tvé štěstí uviděl bych rád,
tvoje srdce v citech hořet,
bude mě to něžně hřát,
a zároveň trpce bolet.