bez anotace
 25.06.2008
8
1943 (37)
0
Pavoučí dech chytá slaný déšť
pod tančící pannou
laciného vína.
Čas kráčí dál a my též
třeba to je vinou
hořícího klína.

Pošlapaná deka, přidušený smích
perníková věta
a svět rázem ztich.



Jak Nemo loď svou potápí
do nepoznaných
hloubek oceánů
dáváš panenku jako dárek
prašivým rukám
mafiánů.

Řezaný čas se pije po měsících
a kreslí den co den
smutek po vybledlých lících.



Plyšové hračky hrají do tance
ten věčně smutný
příběh marné lásky
v koupelně mizí život z očí
udchází rukou z těla
další mladé krásky.

:-( RIP )-:
 26.05.2010 21:41
"...čas kráčí dál a my též...", to je to, co si chci uvědomit. Fakt bych to potřeboval. Nelitovat minulosti...a nestrachovat se budoucnosti...žít jen přítomností... .. .
 24.11.2008 18:37
za tu perníkovou větu a řezaný čas bych ti dala stovku...takže aspoň slovně.
 26.08.2008 09:59
dáváš panenku jako dárek
prašivým rukám
mafiánů.

...a ten konec...RIP...
 27.06.2008 20:18
 rry
tak tahle by podle mě měla víc než na stovku;)...je moooc krásná:)
 26.06.2008 14:58
Povedená, smutná.. Na stovku by měla..
 26.06.2008 13:49
tahle se opravdu moc povedla...;)
 26.06.2008 12:55
 Tom
prilis motivu v jedne basni... rip mi tam naprosto vubec nesedi... ale nektere obraty mne docela bavily...
 26.06.2008 12:21
...Ztich... ach jo :(..... píšeš krásně, ale smutně :(...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.