Zrození

Ze strachu mám z prstů tenké kabanosy
když dnů ubývá a přibývá bezesných nocí
zkouchlím se pod deku do klubíčka
v mé duši už dohořívá sedmá svíčka
a stíní se svět tak jak ho znám
z malých zlatíček na stěně jsou velcí obři
a tma halí den a svit zas noc
kaluže nejistoty se nadnášejí nad mou hlavou
snad až přijde má chvíle neuhnu stranou
pevně a statečně vstříc osudu svému
nehledaje stínu, nehledaje vody
jen citu co matka má k holátkovi.

Bolest ta odezní
rány se zhojí
život co jeden, nyní je dvojí.