Čekání na středu

Tohle je báseň básníka
co ve veršech svých už dlouho nespal
a nic krásného se mu nesnívá.

S depresí pod víčky
v průhledné košilce
stojí tu na špičkách
šourá se k postýlce.

Matka vlasy dlouhé
prázdný pokoj
plná prsa
krásné dítě
srdce plesá.

Již pátý den na Šestinedělí
co Vám budu povídat.
cítím se být v pr....

Matka v nezdraví
čeká co se semele
kdy bude moct vstát z postele?

Každý den slýchá
UŽ ZÍTRA UŽ ZÍTRA
deprese deprese
a budoucnost?
Nejistá.

Bez detailů v anonymitě
trápí tu autory schované pod nicky...
schované v ulitě..
taky BÁSNÍKY.

Snad oceníte že se nic nedozvíte.
Snad taky cítíte.