A zbyl jen mrazivý pocit,
jako když na zdi zůstane
obrys po zmizelém obraze.
Prach lehce krouží vzduchem.
Jsem vykradeným kostelem.
V mém srdci spí vítr, tančí
a vlčí zpěv rozřezává ticho,
minutu po minutě. V kruhu.
Svátosti jsou pryč, odneseny.
Dala jsem se celá, oči žhnou.
Co na Tě teď čeká ve tmě,
když vše dobré jsi již pozřel?
jako když na zdi zůstane
obrys po zmizelém obraze.
Prach lehce krouží vzduchem.
Jsem vykradeným kostelem.
V mém srdci spí vítr, tančí
a vlčí zpěv rozřezává ticho,
minutu po minutě. V kruhu.
Svátosti jsou pryč, odneseny.
Dala jsem se celá, oči žhnou.
Co na Tě teď čeká ve tmě,
když vše dobré jsi již pozřel?
09.11.2019 14:21
Někdy se musí nejdřív rozbít v poušti džbán s vodou,aby člověk pochopil svoji žízeň.A jindy je třeba zbořit chrám,aby láska pronikla do luk a hájů,kam vždy patřila.Jak rád bych z kostela vyběhl ven.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.