přidáno 09.11.2019
hodnoceno 1
čteno 546(6)
posláno 0
A zbyl jen mrazivý pocit,
jako když na zdi zůstane
obrys po zmizelém obraze.
Prach lehce krouží vzduchem.

Jsem vykradeným kostelem.
V mém srdci spí vítr, tančí
a vlčí zpěv rozřezává ticho,
minutu po minutě. V kruhu.

Svátosti jsou pryč, odneseny.
Dala jsem se celá, oči žhnou.
Co na Tě teď čeká ve tmě,
když vše dobré jsi již pozřel?
přidáno 09.11.2019 - 14:21
Někdy se musí nejdřív rozbít v poušti džbán s vodou,aby člověk pochopil svoji žízeň.A jindy je třeba zbořit chrám,aby láska pronikla do luk a hájů,kam vždy patřila.Jak rád bych z kostela vyběhl ven.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
KOSTELNÍ : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Vlk
Předchozí dílo autora : POHŘEBNÍ

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku