přidáno 09.11.2019
hodnoceno 1
čteno 738(6)
posláno 0
A zbyl jen mrazivý pocit,
jako když na zdi zůstane
obrys po zmizelém obraze.
Prach lehce krouží vzduchem.

Jsem vykradeným kostelem.
V mém srdci spí vítr, tančí
a vlčí zpěv rozřezává ticho,
minutu po minutě. V kruhu.

Svátosti jsou pryč, odneseny.
Dala jsem se celá, oči žhnou.
Co na Tě teď čeká ve tmě,
když vše dobré jsi již pozřel?
přidáno 09.11.2019 - 14:21
Někdy se musí nejdřív rozbít v poušti džbán s vodou,aby člověk pochopil svoji žízeň.A jindy je třeba zbořit chrám,aby láska pronikla do luk a hájů,kam vždy patřila.Jak rád bych z kostela vyběhl ven.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
KOSTELNÍ : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Vlk
Předchozí dílo autora : POHŘEBNÍ

» narozeniny
Amatér [16], Ivka [16], Denča [14]
» řekli o sobě
Trochublázen řekl o Leslie :
Až vznikne učebnice v příštím století, jen jedna umělkyně bude v ní jistá, že nová generace otočí list a při četbě těžko skryje stopy dojetí. Básnířka mimořádná, vesmírných kvalit, z jiného asi světa, z hlavního města, nejde to slovy popsat, vím, měl bych přestat, zkrátka je dokonalá, jak víc ji chválit? Kdysi též bagatelu napsali pro ni, se spoustou je pocitů a samá krása, za mě jen dík, že jsi tu, což není zázrak, tím vzdávat hold géniu, před ním se sklonit. Na tuhle zapomenout se prostě nesmí. Pokud to snad nevíte, říká si Leslie.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming