přidáno 06.05.2019
hodnoceno 4
čteno 1137(9)
posláno 0
Rozpraš mě do větru
s poslední vzpomínkou,
než zafouká silněji
a nádech odnese.

Rozpraš mě do větru
na hraně svítání,
ať ještě proletím
nad vřesy v lese.

Rozpraš mě do větru,
do svěží zeleně,
kde v krajce z mlhy
též podobna plynu.

Rozpraš mě do větru,
kde tělo své půjčené
navrátím přírodě,
se zemí splynu.

Rozpraš mě do větru
kde popel můj s dubovým
v jediném zachvěju
se tichounce proplete.

Rozpraš mě do větru
ať z kůže mé spálené
s blížícím ránem
sasanka rozkvete.
přidáno 09.11.2019 - 13:13
holka.přes.ulici: Jera_lu: 7z7z7: děkuji za přečtení
přidáno 13.05.2019 - 04:56
Smutne
přidáno 10.05.2019 - 15:42
Kdybych zrovna nejela v přeplněném vlaku, tak bych té slze, která se po přečtení tvojí básně drala ven uvolnila cestu. Ale udržela jsem se. Žalostně jemná báseň. Jemná a lehká jako ten prach letící vzduchem.
přidáno 09.05.2019 - 09:34
Moc pěkná, obzvláště ten sasankový konec..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
POHŘEBNÍ : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : KOSTELNÍ
Předchozí dílo autora : LIŠČÍ

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming