vlastní SVĚT

Proč jsi tady? Co vlastně chceš hrát?
Na omluvy je pozdě, už nemám ti co dát.

Pár měsíců v slzách smazalo ty roky s tebou,
už nenechám se ničit tvojí prázdnou něhou.

Čekala jsem na tvá slova, na tvé ženské teplo,
místo toho do mých nocí jenom ticho vteklo.

Utopila jsem v tobě víc slz, než bylo zdrávo,
ale teď už vím, že odejít bylo moje právo.

Hodiny dotikaly, tvoje sláva v mé hlavě zhasla,
ta těžká pouta, co mě držela, jsem setřásla hravě.

Už nepadám k zemi, když se venku setmí,
všechno to zlé v dobro se mění.

Tvůj chlad už mě nezebe, tvůj hlas mě nebudí,
tvé stará kouzla mě spíš odpudí.

Není ve mně zášť, ani touha po hříchu,
já našla jsem své štěstí v tomhle tichu.

Na tvůj návrat zapomeň, ta cesta už je pasé,
moje srdce bije klidně, moje duše uzdravila se.

Dveře jsou zavřené, já jdu konečně dál,
můj svět je zase můj, i když málokdo mi ho přál.