Vzducholáska

Vzducholáska,

objímá se s plujícími mraky
a padá na beton,
když prší.

Létá po větru
a v bezvětří se miluje
s hnízdícími ptáky.

Moje vzducholáska,

tichý orgasmus
zašeptaný do hluku města,
dotyk pravé nohy s levou,

spolknutá a vyzvracená
srdcem skrz.

Spálená je v oceánu,
utopená v žáru,
zvrácená? zmlácená? ztracená?
Splacená
do poslední kapky slz.

Vzducholáska,

můj tanec s vlastním stínem,
křehká jako plátky růže,
naráží mi do nahého těla,
přes den se schovává za šaty,
a v noci
mě svléká z kůže.