|
Inspirováno čímsi na FB...
|
Přicházíš domů po setmění,
hlavu půvabně zvednutou,
hvězd nad hlavou si člověk cení,
nohy víc stojí, než-li jdou.
A nebe zdá se ti být blízko,
snad stačí ruku natáhnout
a jednu z hvězd, co jsou tak nízko,
tu nejhezčí, si utrhnout.
Večery krásné duši hladí
i když se nebe zatáhne,
ač tma je, málo ti to vadí,
srdce tvé hvězdou prohlédne...
hlavu půvabně zvednutou,
hvězd nad hlavou si člověk cení,
nohy víc stojí, než-li jdou.
A nebe zdá se ti být blízko,
snad stačí ruku natáhnout
a jednu z hvězd, co jsou tak nízko,
tu nejhezčí, si utrhnout.
Večery krásné duši hladí
i když se nebe zatáhne,
ač tma je, málo ti to vadí,
srdce tvé hvězdou prohlédne...
Přicházíš domů po setmění... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Když jsi se ráno probouzela...
Předchozí dílo autora : Rozkvetly žluté kočičky
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Kávový Poutník [16], Emilie [14], Prima kluk [6]» řekli o sobě
Lizzzie řekla o Adrianne Nesser :jsem ráda, že tu je, protože to co píše...je ze života a nikdo to neumí podat lehčeji:) dík adri:)

