|
Opět inspirováno něčím, co jsem četl...
 26.09.2018 2 1248(12) 0 |
Když jsi se ráno probouzela,
vítr zahýbal záclonou,
odvážně dovnitř vnikl zcela
s celou předjitřní oblohou.
A svítání již hvězdy zháší,
snad uloupil je nový den,
hvězdný prach dál se mlčky snáší,
kde ještě před chvílí dlel sen...
Čas opět tichou řekou plyne,
tak rychle kolem pádí svět,
vzpomínky tvé má Mnémosyné,
bezradně zůstalas stát hned.
Ale již i v mysli tvé svítá,
vstříc šťastné hvězdě kráčíš teď,
co v srdci tvém je, tebe vítá,
a na všechno zná odpověď!
vítr zahýbal záclonou,
odvážně dovnitř vnikl zcela
s celou předjitřní oblohou.
A svítání již hvězdy zháší,
snad uloupil je nový den,
hvězdný prach dál se mlčky snáší,
kde ještě před chvílí dlel sen...
Čas opět tichou řekou plyne,
tak rychle kolem pádí svět,
vzpomínky tvé má Mnémosyné,
bezradně zůstalas stát hned.
Ale již i v mysli tvé svítá,
vstříc šťastné hvězdě kráčíš teď,
co v srdci tvém je, tebe vítá,
a na všechno zná odpověď!
06.08.2019 - 21:57
Když jsi se ráno probouzela... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pozvalo štěstí noc na bílou kávu...
Předchozí dílo autora : Přicházíš domů po setmění...
