Ztracená ve verších

Ztrácím se ve verších
vrytých do duše papírů
ztrácím se ve verších
ba i v tónech klavírů.

Pročítám se řádky
těch slastných slok
a pohledem zpátky
zas upíjím první lok.

První lok a první střet
chuť lásky, něhu vět
první splynutí duševních těl
okamžik, kdy prvně nahou ji zřel
touha přetekla
a on již jen s ní být chtěl...

Číst si přirovnání ženského těla
k lunám a třpytu
snít o milování v lese
zpoza pražského bytu.

*

Ale...
Bylo to pro básníka vskutku tak snové?
Měla kůži jemnou, jako svetry kašmírové?
Nebo ji jen slova vdechla tu magii
vždyť dobrý rým prosvítí i utopii.

Třeba to ani není pravda
třeba jsou to jen iluze
možná, že taková je mysl básníkova
a až smrtí bude probuzen.