Dívka

smyl života od začátku zahalený,jako cudná panna
budoucnost,minulost jen další velká rána
snad dítě Štěstěny jež padla na dno moře
snad dítě osudu co čeká jenom hoře

pronásledována tichem,utopena v žalu
byť na rukou by unesla nejspíš celou skálu
na tváři úsměv, však oči smutek zračí
ten úsmev, trochu hraný, stačí

líce nejspíš hladké a rty barvy nachu
snad jen rozklepané ruce,prozdradí kus strachu
co se v srdci dívky skrývá
ač navenek klidná bývá

srdce její puklo, pod tíhou toho bolu
jež stahuje mladou dívku tak hluboko dolů,
duše ta se roztříštila, jako pohár vína
ač navenek stejná,tědˇuž bude jiná

ikdyž ještě nevinná,za vinníka jí mají
v noci se sny děsivé mladé dívce zdají
bolest ta ji provází,jako stará známá
snad víc než padlá štěstěna je ona její máma

a otec nejspíš Ďábel sám, to ostatní jí praví,
když náhodou na ulici někoho nepozdraví
Jestliže pak slzy skrápí její líce
netrápí se stejně dost,
měla by plakat více

Když domů zbitá běží,neb někoho chránit chtěla
otrhaná a špinavá,pro všechny je celá
nehalí ji ze cti šat,že bránila slabší
měla spíše nechat tak, to viděli by radši

od mala je prokletá,nesmí poznat lásku
nebo život bez strachu,prohrála již svou sázku
navždy bude něšťastná, nedojde nikdy cíle
nepomůže žádná, sebevětší píle.

A až se jí čas naplní,též neujde trestu,
že nezvládla dokončit strastiplnou cestu,
že pohrdla životem,ukončila bídu
za to se tědˇnedočká vytouženého klidu