Panna a netvor

I

Světla, prosím…
Všichni na místa. Na místa!
Pšt! Už ani hlásku.
Musí to být dokonalé.

Raz. Obecenstvo už čeká.
Dva! Opona se zvedá.
Tři. Čtyři! A teď…
Představení začíná.

Dva. Dva! Varhany křičí.
Tři! Mé loutky tančí.
Čtyři! Nechci žádné rekvizity.
Sochy mi stačí…

Kontrabas vybarví sál.
Kyvadlo už klesá...
Potichounku setne provázky.
A těla padnou bezvládně k zemi.

II

Tvé pohyby svádí…
Potlesk tě vítá doprostřed jeviště.
Diváci už po tobě touží.
Ach! Počkej, až uslyší tvůj hlas.

Obnaž se ve své plné kráse.
Jediný pohled mě spálí!
Obecenstvo teď patří jen tobě.
Prosím! Zazpívej mi…

Ano! Každý tón chutná tak sladce.
Tvé okvětní lístky se rozpínají!
Podejte mi ručnici…
Opona volá! Blíží se finále.

III

Pomalu odjistím zbraň.
Tohle je má chvíle...
Smyčce kmitají! Housle naříkají.
Nasaj tu atmosféru. Všichni se dívají!

Puška burácí! Publikum tají dech.
První kulka střemhlav tančí…
Otiskne horký polibek.
Tvé stehno sežehne! Srazí tě na kolena.

Tváře ztrácí barvu. Už blednou…
Ach. Tělo je mnohem měkčí než mramor!
Druhá kulka brousí postranní hranu.
Svaly zkamení hrůzou.

Třetí výstřel okusí tvou šíji! A zadusí křik.
To ticho drásá smysly!
Podstata tkví v nepřítomnosti…
Z hrtanu ti vyčnívají přetrhané struny.

Tvé vystoupení končí.
Má lásko. Čtvrtý výstřel zasévá smrt!
To kovové poupě otevírá tě v krvavý květ.
Mou malbu rozprostírá na parket…

IV

Diváci prchají! Jsou smyslu zbavení...
Barbaři. Hrozí se umění!
Pokloním se prázdnému divadlu.
Nakonec mou genialitu všichni pochopí!

Nezapomenou na tebe.
Nedoví se, že ta okřídlená múza.
Bohyně narýsovaná do mrtvého masa!
Bývala opravdová žena. A milovala...