přidáno 24.05.2008
hodnoceno 6
čteno 850(34)
posláno 0
Opět nastal podzim. Kdysi dávno jsme milovala podzim. To spadené listí šustící mi pod nohami. Tehdy jsem se snad ještě uměla i smát.
„Zažiji to snad ještě někdy?“ ptám se sama sebe a marně hledám odpověď. Podívám se na prázdnou podlahu, jako by tam snad ta odpověď někde měla být. Není.
Podívám se z okna. Kapky deště mi tančí po parapetu.
„Prší. Zase prší.“ povzdychnu si. Kdyby jen ten déšť chtěl smýt všechna má trápení.
Odvrátím svůj zrak ke dveřím. Ty dveře nikdy neotevřu. Jak ráda bych jimi prošla ven. Ale co pak můžu?! Ten svět venku mě už dávno odepsal a já odepsala jeho. Vzal mi celé mé bytí, to proto jsem teď vězeň ve svém vlastním bytě. Naštvaně hodím lahví od vína proti zdi. Trochu se mi uleví. Na malou chvíli.
Sednu si na kraj postele a přemýšlím o sobě. Sedím tak celé hodiny. Mezitím slunce vystřídal na obloze měsíc. Další prázdný den za mnou. Podívám se znova z okna. I měsíc se přede mnou ukryl do náruče noční oblohy.
„Pojď spát, to už nemá cenu...“ radím si.
Kostelní hodiny právě odbíjejí půlnoc.
„Ideální čas na spaní!“ pomyslím si. Schoulím se do klubíčka a obejmu svoji prázdnotu. Snažím se usnout.
„Ještě nejsi ztracena...“
„Kdo to byl? Kdo to sakra řekl?“ Hledám sirky a zapaluji několik svíček. Nikdo tu ale není.
„Jsem snad blázen?“ ptám se a sama si i odpovím: „Asi už vážně budu.“
„Ještě máš to vše změnit.“ šeptá mi do ucha podivný hlas.
„Ne, já nechci! Jdi pryč!“ prosím ho, zatímco mi vítr bije do oken.
„Sama si ubližuješ. Za všechno co se ti stalo vděčíš jen sobě, sobě, so...“
„Zmizni!“ zasyknu.
Vítr už se mi dotloukl do bytu. Skleněná výplň se rozletěla na tisíc kousků. Svíčky pohasly.
„Do háje! To je zima. Za to může určitě ON“
„Ty to nedokážeš, nedokážeš projít těmi dveřmi ven...“ vysmívá se mi.
„Dej mi už pokoj. Chci být sama!“
Jdu k oknu. Šlápnu na střepy a cítím, jak mi teče krev. „K čertu už se vším!“
Ten pes tam venku pod lampou. Ten obraz mi něco připomíná. Ano, můj dětský smích. Mého Arga. Tanec v dešti. V uších slyším tu nejhezčí symfonii. Symfonii dětství.
„ No, tak!“ přeruší mé vzpomínky hlas.


Ráno se probudím v hlavě prázdno. „Co se stalo? A kde to jsem?“rozhlédnu se kolem sebe. „V nemocnici!“ vykřiknu.
Po chodbě slyším nějaké kroky. Snad jako by ty nohy tančily valčík. Jdou blíž.
„Dobré ráno!“ zdraví mne vesele nějaký zdravotník.
„Co tu dělám? Jak jsem se se dostala?“
„Zřejmě jste vypadla z okna. Štěstí, že bydlíte tak nízko.“
„Nedokázala jsem projít dveřmi, nedokázala....Měl pravdu. Nedokázala...“ šeptám si pro sebe a propuknu v pláč.

přidáno 25.07.2010 - 21:06
Nápad dobrý, v dalším ale plně souhlasím s předchozími komentujícími.
přidáno 30.05.2008 - 14:34
jako nápad a zpracování je to moc dobré..
ale mohlo by to být více propracované a tak.. mohlo ale nemuselo..
je dobrá.
přidáno 25.05.2008 - 09:30
Souhlas s předchozímo komentáři, já bych snad ještě dodala, že by sis to po sobě měla pořádně přečíst. Občas ti tam chybí slovo, občas tam máš gramatické hrubky (pod nohama, já jsem odepsala jeho) a občas tam máš dost zvláštní vyjádření (hodím láhev od vína do zdi - spíš proti zdi, nebo propadnout v pláč - říká se propuknout v pláč). Dá se to rychle odstranit a rozhodně pak povídka bude vypadat mnohem líp.
přidáno 25.05.2008 - 08:44
Beru na vědomí pro příště ;)
Děkuji vám oběma!
přidáno 24.05.2008 - 17:58
Rozhodně to není špatné, ale hodně opakuješ slova a vracíš se ve větách k tomu, co jsi už řekla. Tak je to trochu uspěchané, trošku bych si pohrála s tou první částí ( možná by nebylo špatné trošku více charakterizovat hrdinku např. píšeš, že celé hodiny přemýšlí o sobě a pak najednou střih na denní dobu a o čem hrdinka přemýšlí, se nikdo nedozví a přitom je v tom takový potenciál, který by rozhodně přispěl k pochopení toho, proč je zavřená v bytě a nemůže ven - třeba pomocí flashbacků) a taky trochu zmatené ( kdo je ON a proč je zmíněn velkým písmem) Spoustu věcí není třeba říkat naplno, ale je třeba, aby to bylo z povídky vydedukovatelné...Taky se mi moc nelíbily věty typu radím si..to šlo vyjádřit třeba kurzívou v závorkách a působilo by to určitě mnohem líp. Tohle jsou však pouze námitky vůči stylistice, s nápadem nemám vůbec žádný problém. Teším se na další tvoji povídku. Zatím měj se a směj se. :-)
přidáno 24.05.2008 - 14:02
brrrrrrrrrrrrrrrrrrrr jde z toho mráz... Pokud to fantazie je realistická, pokud realita - zasloužíš na zadek... ale je sugestivní...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Můj podzimní pád : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Jen se rozloučit

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
Mlčeti Zlato
» nováčci
Vanesa
» narozeniny
Ms Floret [13], moonell [13], slecnaChuckye [9], Mandrake [12], *Whatsoever* [12], kozlikmilda [11], cappy [11], Gabuša [9]
» řekli o sobě
casa.de.locos řekla o mechanická okurka :
jeho mimoděk rebelující a hrozně bezprostřední poezie mě prostě baví, i když s pomeranči toho asi moc společného nemá
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku