feeling red.
/spíš momentka.. na povidku moc kratke/
![]() ![]() ![]() ![]() |
Položila desku do gramofonu a nožičku postavila na ni. Pokoj se rázem naplnil tanečním jazzem.
Oblékla si červené šaty nad kolena a červené balerínky. Měla hezké nohy. Celkově byla dost hezká. Souměrně opálené tělo, které jí ladilo s vlasy, modré /pronikavé/ oči a krásné rty.
Pusu přetřela červenou rtěnkou a vlasy stáhla do drdolu nedrdolu.
Jazzové taneční kreace byly její vášní. Začala tancovat. Jenže deska brzy dohrála. Pak sebrala sloupek časopisů z křesla v rohu místnosti a skočila na postel. Načechrala si polštář pod záda, opřela se o něj a o zeď, nohy překřížila natažené přes sebe a do ruky popadla vrchní časopis, načež jím začala se zápalem listovat. Pravým chodidlem si pohupovala do rytmu nějaké melodie, co si pobrukovala. Levou rukou se podrbala ve vlasech a očima dál kmitala po obrázcích v časopisu.
Po druhém čísle ji to přestalo bavit, odhodila ho na postel a sama z ní seskočila.
Přeskákala přes pokoj k velkému, několika dvéřovému zrcadlu a zkontrolovala si svůj vzhled.
Prohrábla si vlasy, zatočila se a vyběhla ze svého pokoje na chodbu, kde právě po schodech přicházel dospělý muž, který skončil před chvilkou v práci.
"Tati!" Zvolala dívka a rozeběhla se muži do náruče. Objala ho nohama a svá ústa přitiskla na ty jeho. Usmála se a zase odběhla. Snad do koupelny nebo do kuchyně.
Muž chvíli stál bez hnutí, nemohl popadnout normální dech.
"Až tohle zjistí máti, můj drahý, tak se s tebou rozvede a mě uškrtí." Vykoukla ze dveří a hned zas zapadla dovnitř.
Ona mohla.
Byla to jen dvanáctiletá dívka.
Byla Lo.
Oblékla si červené šaty nad kolena a červené balerínky. Měla hezké nohy. Celkově byla dost hezká. Souměrně opálené tělo, které jí ladilo s vlasy, modré /pronikavé/ oči a krásné rty.
Pusu přetřela červenou rtěnkou a vlasy stáhla do drdolu nedrdolu.
Jazzové taneční kreace byly její vášní. Začala tancovat. Jenže deska brzy dohrála. Pak sebrala sloupek časopisů z křesla v rohu místnosti a skočila na postel. Načechrala si polštář pod záda, opřela se o něj a o zeď, nohy překřížila natažené přes sebe a do ruky popadla vrchní časopis, načež jím začala se zápalem listovat. Pravým chodidlem si pohupovala do rytmu nějaké melodie, co si pobrukovala. Levou rukou se podrbala ve vlasech a očima dál kmitala po obrázcích v časopisu.
Po druhém čísle ji to přestalo bavit, odhodila ho na postel a sama z ní seskočila.
Přeskákala přes pokoj k velkému, několika dvéřovému zrcadlu a zkontrolovala si svůj vzhled.
Prohrábla si vlasy, zatočila se a vyběhla ze svého pokoje na chodbu, kde právě po schodech přicházel dospělý muž, který skončil před chvilkou v práci.
"Tati!" Zvolala dívka a rozeběhla se muži do náruče. Objala ho nohama a svá ústa přitiskla na ty jeho. Usmála se a zase odběhla. Snad do koupelny nebo do kuchyně.
Muž chvíli stál bez hnutí, nemohl popadnout normální dech.
"Až tohle zjistí máti, můj drahý, tak se s tebou rozvede a mě uškrtí." Vykoukla ze dveří a hned zas zapadla dovnitř.
Ona mohla.
Byla to jen dvanáctiletá dívka.
Byla Lo.

První, co mě napadlo, když jsem si to přečetla bylo nápaditá variace na Nabokova? ( Že by k němu odkazoval už název? ;-) Ale jinak jo, dobrý, taková momentka.

viděla jsem... divila jsem se... zanechalo to ve mně hluboký dojem... jsem ráda, žes mi to vše připomněla :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Lo. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Latté a červený most
Předchozí dílo autora : Rackové věděli co se bude dít.
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Trochublázen řekl o Leslie :Až vznikne učebnice v příštím století, jen jedna umělkyně bude v ní jistá, že nová generace otočí list a při četbě těžko skryje stopy dojetí. Básnířka mimořádná, vesmírných kvalit, z jiného asi světa, z hlavního města, nejde to slovy popsat, vím, měl bych přestat, zkrátka je dokonalá, jak víc ji chválit? Kdysi též bagatelu napsali pro ni, se spoustou je pocitů a samá krása, za mě jen dík, že jsi tu, což není zázrak, tím vzdávat hold géniu, před ním se sklonit. Na tuhle zapomenout se prostě nesmí. Pokud to snad nevíte, říká si Leslie.