|
feeling red.
/spíš momentka.. na povidku moc kratke/
|
Položila desku do gramofonu a nožičku postavila na ni. Pokoj se rázem naplnil tanečním jazzem.
Oblékla si červené šaty nad kolena a červené balerínky. Měla hezké nohy. Celkově byla dost hezká. Souměrně opálené tělo, které jí ladilo s vlasy, modré /pronikavé/ oči a krásné rty.
Pusu přetřela červenou rtěnkou a vlasy stáhla do drdolu nedrdolu.
Jazzové taneční kreace byly její vášní. Začala tancovat. Jenže deska brzy dohrála. Pak sebrala sloupek časopisů z křesla v rohu místnosti a skočila na postel. Načechrala si polštář pod záda, opřela se o něj a o zeď, nohy překřížila natažené přes sebe a do ruky popadla vrchní časopis, načež jím začala se zápalem listovat. Pravým chodidlem si pohupovala do rytmu nějaké melodie, co si pobrukovala. Levou rukou se podrbala ve vlasech a očima dál kmitala po obrázcích v časopisu.
Po druhém čísle ji to přestalo bavit, odhodila ho na postel a sama z ní seskočila.
Přeskákala přes pokoj k velkému, několika dvéřovému zrcadlu a zkontrolovala si svůj vzhled.
Prohrábla si vlasy, zatočila se a vyběhla ze svého pokoje na chodbu, kde právě po schodech přicházel dospělý muž, který skončil před chvilkou v práci.
"Tati!" Zvolala dívka a rozeběhla se muži do náruče. Objala ho nohama a svá ústa přitiskla na ty jeho. Usmála se a zase odběhla. Snad do koupelny nebo do kuchyně.
Muž chvíli stál bez hnutí, nemohl popadnout normální dech.
"Až tohle zjistí máti, můj drahý, tak se s tebou rozvede a mě uškrtí." Vykoukla ze dveří a hned zas zapadla dovnitř.
Ona mohla.
Byla to jen dvanáctiletá dívka.
Byla Lo.
Oblékla si červené šaty nad kolena a červené balerínky. Měla hezké nohy. Celkově byla dost hezká. Souměrně opálené tělo, které jí ladilo s vlasy, modré /pronikavé/ oči a krásné rty.
Pusu přetřela červenou rtěnkou a vlasy stáhla do drdolu nedrdolu.
Jazzové taneční kreace byly její vášní. Začala tancovat. Jenže deska brzy dohrála. Pak sebrala sloupek časopisů z křesla v rohu místnosti a skočila na postel. Načechrala si polštář pod záda, opřela se o něj a o zeď, nohy překřížila natažené přes sebe a do ruky popadla vrchní časopis, načež jím začala se zápalem listovat. Pravým chodidlem si pohupovala do rytmu nějaké melodie, co si pobrukovala. Levou rukou se podrbala ve vlasech a očima dál kmitala po obrázcích v časopisu.
Po druhém čísle ji to přestalo bavit, odhodila ho na postel a sama z ní seskočila.
Přeskákala přes pokoj k velkému, několika dvéřovému zrcadlu a zkontrolovala si svůj vzhled.
Prohrábla si vlasy, zatočila se a vyběhla ze svého pokoje na chodbu, kde právě po schodech přicházel dospělý muž, který skončil před chvilkou v práci.
"Tati!" Zvolala dívka a rozeběhla se muži do náruče. Objala ho nohama a svá ústa přitiskla na ty jeho. Usmála se a zase odběhla. Snad do koupelny nebo do kuchyně.
Muž chvíli stál bez hnutí, nemohl popadnout normální dech.
"Až tohle zjistí máti, můj drahý, tak se s tebou rozvede a mě uškrtí." Vykoukla ze dveří a hned zas zapadla dovnitř.
Ona mohla.
Byla to jen dvanáctiletá dívka.
Byla Lo.

První, co mě napadlo, když jsem si to přečetla bylo nápaditá variace na Nabokova? ( Že by k němu odkazoval už název? ;-) Ale jinak jo, dobrý, taková momentka.
viděla jsem... divila jsem se... zanechalo to ve mně hluboký dojem... jsem ráda, žes mi to vše připomněla :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Lo. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Latté a červený most
Předchozí dílo autora : Rackové věděli co se bude dít.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
charogne [18], *-_-* [13], Teenka [12], Scatta [11], Dutohlav [10], terezka.03 [5], el26 [2]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.

