Skladatel

Trojrozměr byl opět plný živounů. Hvízdník přesto neutuchavě vyklikával své písně na časových strunách. Moc pěkně barevně drnčely. Pátou vrstvu měl naštěstí pro sebe, o té živouni nemají tušení a i kdyby, neumějí nikam prolínat. Ani Myslouš v ní teď nevibroval, kdoví kam se zrovna promítal.
Jenže ta poslední píseň se nezdála znít úplně libě. Hvízdník pustil struny a přetočil několik časových smyček. Trochu je přebarvil a znovu zapletl.
Pro živouny už nebude (Jak tomu říkají?) zítra, ale co na tom. Ten závěrečný akord časových záblesků se bude Mysloušovi líbit.