Promrhané vejce života vypuklo a steklo,
na chléb – náš vezdejší, jež darovalo peklo.

Sedíš tu a přemýšlíš jak naložiti s časem,
občas se jen trávíme a občas se jen pasem.
Ovce jsou jak medúzy s lhostejnými zraky,
z rachoty do hospody, Ty chováš se tak taky.

Poraněný králíček odchází se schovat,
zbyde z něj jen uzlíček, však nechtěl takhle skonat.

K osvícení cesta jest lemována těly,
konstruktů našich přání, jež zkameněly,
neb žijeme tu v porobě, ta kříží naše plány,
tož probuďte se roboti a staňte se zas pány.
 05.02.2018 10:56
Děkuju Vám, drazí kolegové! Pravda, že první strofa nedávala fyzikální smysl (usmažené-tekuté), vznikla provoplánově. Dovolil jsem si ji upravit, snad se v ní najde smysl alespoň...filosofický :-))
 02.02.2018 15:46
Midagere: tady musím ohledně první strofy souhlasit. Nejspíš bych ji zrušil. A taktéž doufám že se pochlubíš s metalovým zhudebněním
 02.02.2018 11:48
Zní to dobře - co dobře, luxusně, jen to první dvojverší mi tam prostě nesedí. Všechny ostatní verše mají svůj rytmus a sedí k těm dalším, ale v těch prvních dvou se pořád ztrácím. Jinak je to skutečně skvělé. (A plusové body za tož, moc básníků to nepoužívá.) A pokud z toho má být píseň, tak doufám, že to aspoň bude pořádný heavy metal ;)
 02.02.2018 11:28
vasikk: Pochybuji, chlapče.
 12.12.2017 22:35
mám lepsí
 20.09.2017 07:22
Dobré...
 31.07.2017 19:52
 Zamila
Máš tam dost silné okamžiky a skvělé nápady jako např.:

"Sedíš tu a přemýšlíš jak naložiti s časem,
občas se jen trávíme a občas se jen pasem."

Nebo celou poslední strofu. Ale podle mě se k takovému tématu a stylu nehodí ten rádoby starosvětský jazyk. Osekat to, domyslet a bude to kvalitní báseň :-) Zbytečně neukecaná.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.