Tvary bez konce

bylo to o tvaru bez konce
a barvách na špičkách prstů
bylo to o nebi
zhrouceném do sebe
a vůni deště
kterej se rozpíjel pod tíhou
vlastního vědomí

bylo to, aby si vzpomněla
jak poetická
je prázdnota hlubokých kapes
i chvění v levé dlani

/ protože levá je od srdce

bylo to o všem
i o ničem

a všechno to úplně stačilo
aby dál byla
i když už tušila
že na tvářích ostatních lidí
tak nějak vůbec nesejde

cítila to

v perverznosti
prohýbajících se zad
v pomíjivosti doteku
i v záhybech těla
ze kterých se už dávno
vytratil čas